Kalimba – ladění čisté, pentatonické, diatonické – jak vybrat

Kalimba pentatonická nebo diatonická?

To je základní otázka, když chcete koupit kalimbu, či jiný nástroj, který má ladění v jedné stupnici.

 

Pentatonika
– jednoduše řečeno, neobsahuje falešné souzvuky a je možné hrát „všechno se vším“. Taková kalimba je velmi jednoduchá na hraní a obecně se doporučuje pro děti či hudební začátečníky. Je ideální pro společné hraní, kdy stačí mít pentatonické kalimby stejné stupnice, klidně různých velikostí/rozsahu a můžete velmi jednoduše společně improvizovat.

Diatonika
– obsahuje všechny tóny použité stupnice, včetně dvou půltónů, tak jako např. na zobcové flétně. Díky tomu můžete hrát mnohem bohatší melodie a harmonie. To je také potřeba, když chcete hrát většinu konkrétních skladeb, nebo mít více možností pro volné improvizace. V tom případě si pořiďte 15 nebo 17 tónovou diatonickou kalimbu.

Neřeknu však, že ten kdo s hudbou začíná se musí „omezovat“ jen na pentatoniku. I začátečník může mít rovnou velkou diatonickou kalimbu, jen musí naslouchat, které tóny spolu ladí (jinak řečeno zní pěkně a dělají člověku dobře). Což je spíše výhoda než problém, protože to vede k rozvíjení cítění a naslouchání.
Naproti tomu i zkušený hudebník si může koupit pentatonickou kalimbu, protože „si chce jen tak zabrnkat“.

 

Co to jsou to čisté intervaly/ladění? aneb je to naladěné?

Harmonie je o vzájemných vztazích, což platí mezi lidmi i v hudbě.

Pro většinu nástrojů používám tzv. čistá neboli přirozená ladění. Vzájemné vztahy jsou u těchto ladění postaveny na přírodních (fyzikálních) zákonitostech hudby, a tak souzvuky vytvářejí libozvučnější harmonii než u dnes standardně používaného rovnoměrně temperovaného ladění (např. kytara).

Takové čisté ladění je pak nejen příjemnější na poslech, ale také má příznivější působení na člověka. Pozor, pokud má však člověk „přespříliš“ navyklý sluch např. na klavír, tedy na moderní způsob ladění, může se mu kalimba zdát rozladěná. Opak je pravdou, vzájemné harmonie přirozeného ladění jsou čistější, jen tóny se nenacházejí tam, kde jsme zvyklý.

Nástroj v čistém ladění, většinou není možné použít spolu s nástrojem v dnešním moderním ladění. To v případě zvonkohry nebo kalimby většinou není problém, protože se na ně hraje samostatně nebo spolu s dalším stejným nástrojem.

A co bájných 432Hz, spasí svět? Odpověď přesahuje kapacitu článku, zde tedy jen ve zkratce. Žel i v tomto jsou šířeny polopravdy. To že je tón A 432Hz ještě nic neříká o tom, jestli má harmonické souzvuky/působení –  říká to pouze o výšce jednoho jediného tónu. Ty další tóny pak k němu MOHOU, ALE TAKÉ NEMUSÍ, a žel nejčastěji nejsou čistě naladěny. Výrobce nástrojů se pak „veze“ na vlně 432Hz, ale přitom čisté ladění/intervaly nepoužívá. To se samozřejmě různí, kalimba může mít A432Hz a zároveň být v přirozeném ladění. Více o tomto v osobní konzultaci nebo v některém z pozdějších článků.

Každopádně pokud chcete kalimbu v dnes standardním ladění – řekněte mi. Buď Vám ji sám přeladím a nebo to s mou pomocí jednoduše zvládnete sami.

 

Stupnice durové a mollové

Každá stupnice má svůj význam-zabarvení-náladu v závislosti na konkrétních tónech a jejich vztazích. Pro potřeby tohoto článku však zůstaneme pouze u základního popisu.

Dur – radostná, směřující ven a dopředu, aktivní, mužská

Moll – melancholická, směřující dovnitř a do hloubky, rozjímající, ženská

Tento heslovitý popis neberte nijak dogmaticky a pevně! Slouží pro základní orientaci pro hudební nováčky a je snahou popsat náladu těchto stupnic, ne však určení pro koho jsou vhodné. Výběr vhodné stupnice je pak na Vašem a případně mém citu.

Comments are closed