Kalimba na bříško

Kalimba je jemný nástroj a proto je její hudba vhodná nejen ke ztišení, ale také tam, kde může potěšit jemné malé bytosti. Člověk vnímá zvuky už před narozením. Díky tomu mohou nastávající maminky hýčkat své děťátko ještě než spatří světlo světa. Nejen si přitom odpočinou, ale také dají základ pro zdravý rozvoj svého potomka.

Sluch před narozením

Podle výzkumů dr. Alfreda Tomatise „je sluch prvním smyslem, který se v člověku otevírá (již v děloze, několik měsíců před porodem)“ (1, s.63). Uši se formují již v 10. týdnu těhotenství a děťátko je schopno slyšet už od 4. měsíce svého děložního vývoje. Zajímavé je, že vlastně slyší nejen ušima, ale celou kostrou, kterou můžeme nazvat „celo-tělním rezonátorem“. To znamená spoustu času a možností, jak podporovat tuto oblast vývoje ještě před narozením.

Vlasta Marek píše že, „sedm desetin energie, kterou mozek potřebuje ke svému fungování, dodávají uší“ (1, s.63). Jak se to děje? Akustická energie zvuku, který putuje do našeho ucha se proměňuje díky vláskovým buňkám na energii elektrickou. Ta je pak potravou pro mozek.

Relaxace pro maminku = relaxace pro miminko

Spokojená máma znamená spokojené dítě. To platí dvojnásob, když je ještě děťátko nošeno pod srdcem. Všechny živiny a hormony, které se vyplavují do matčina krevního oběhu projdou i přes tělíčko miminka. Budoucí matka by tedy měla dbát na sebe – jak fyzicky, tak duševně a duchovně. Jak? Především se dobře naladit, zdravě se stravovat a také mít dostatek pohybu a čerstvého vzduchu. Radovat se z každé chvíle denního života. Z těch menších a větších událostí, které ji potkávají. Ne vždy je však člověku do smíchu a tak je na těžší chvíle potřeba najít nějaký pozvedáváč nálady. Může to být čtení krásné knihy, kreslení nebo poslech hudby. Anebo ještě lépe – vlastní tvoření hudby! Takovýmto způsobem maminka nejen získá ztracenou rovnováhu, ale pomůže svému dítěti k dobrému rozvoji.

Jak sluchově stimulovat nenarozené dítě?

V břiše miminko slyší spoustu zvuků – maminčin tep srdce, její rytmus dechu, posun potravy trávicím traktem. Na maličké také tlumeně doléhá hlas matky a jejího okolí. Tyto podněty je velmi dobré podpořit vlastním úsilím, ve kterém budete pokračovat po narození dítěte. Poslouchejte muziku, mluvte a zpívejte, hrajte!

Těhotná žena může poslouchat živou či reprodukovanou hudbu. Je to první a nejzákladnější, co člověka napadne. Pokud budete preferovat nějakého tvůrce, vězte, že po narození dítě bude s velkou pravděpodobnosti reagovat na tuto hudbu uklidněním, možná bude snadněji usínat… Vlasta Marek píše, že pokud je dítě „[…]pozitivně zvukově stimulováno (relaxační či specializovanou hudbou s tepem srdce, zvuky delfínů, mořského příboje a mozkových vln, ale také zpěvem matky či hrou), nejenže se spolehlivě zklidní či usne vždy, když je mu později hudba reprodukována, ale prospívá a vyvíjí se rychleji, kvalitněji a bez dnes bohužel tak obvyklých komplikací“ (1, s.25).

A proto mluvte na děťátko a zpívejte mu dokud ještě roste v bříšku. Co nejčastěji! Zaručujeme, že bude mít radost, i když si myslíte, že Váš hlas není dost hezký nebo že zpíváte falešně. Trénink činí mistra, tak směle do toho! Překonejte své komplexy či obavy a dopřejte sobě a svému malinkému to, co by mělo člověku být blízké a přirozené – radost ze svého hlasu.

Zdálo by se, že třetí možnost – hraní na nástroj bude vyčleněná pro ty schopnější. Myslím, že opak je pravdou. Ti, kteří hrají na hudební nástroje mají sice náskok, ale hudbu je možná tvořit velice krásně a jednoduše bez předchozí praktické či teoretické namáhavé přípravy…

Kalimba na bříško!

Jednou z možností jednoduchého provozování hudby je např. hra na kalimbu a u ní bych se chtěla zastavit. Je to nástroj do ticha, stvořený k relaxaci a ideální i pro „ne-hudebníky“.

Většinou ji nepůjde slyšet s jinými nástroji, ale o to víc si možná vychutnat jemnost jejích tónů a sílu vibrace do rukou. Kalimba neruší sousedy, když se na ni hraje před spaním ani nevyleká zvířata, která v klidném lese uslyší neznámou hudbu. Můžete ji vzít na procházku do kapsy či kabelky a potěšit sebe a nejbližší okolí. Krasně zní spolu se stejně laděnou flétnou nebo další kalimbou. Pokud hraje jen kalimba, je možné ji přiložit na záda, nohy nebo právě na bříško a užívat si hudební masáž.

Jak na to?

Kalimbu rozezvučíte lehkým brnknutím palců o její lamely. Pokud je laděna pentatonicky (jsou vypuštěný půltóny, které by tvořily nelibé souzvuky), každý dotek ladí s každým dalším a vzniká harmonická hudba. Není třeba nic vědět, stačí se nechat vést náladou. Tento nástroj si ale užijí i pokročilí hudebnici, kteří mohou využívat hraní akordů. Skladby budou tehdy komplexnější a dále je můžete rozšířit i rytmickým doprovodem.

Člověk hladí lamely kalimby a kalimba hladí duši hráče. Dá se tvořit radostná skladba plná elánu nebo také zasněná melodie vzpomínek a plánů. Jisté je, že člověk může hrát tak, jak to v dané chvíli potřebuje, jak to cítí. Je to jednoduché tvoření, které zaujme rozběhanou mysl a pomůže jí se zklidnit. A s klidnou myslí půjde i klid a pohoda těla. A to je to velmi důležité, nejen pro budoucí maminky.

A proto kalimby na bříška!

Na závěr ještě jeden argument pro hudební aktivitu matky. Podle doktora Tomatise většina dětských nemoci vzniká z důvodu přerušení obvyklého řetězů zvuků z dělohy. Proto vyvinul metodu zvanou „sonic re-birth“ (něco jako zvukové znovuzrození), která pomáhá lidem vypořádat se nejranějšími traumatickými zážitky. Díky filtraci hlasu matky Tomatis napodoboval zvukové prostředí dělohy a tím pomáhal k návratu k prenatálnímu vědomí (2, s.55). Osobně si myslím, že potřebu používání takových technik můžeme omezit, pokud se maminky budou se svým dítětem snažit komunikovat slovem a zvukem (svého vlastního hlasu či nástrojů) už před jeho narozením a po porodu s tím nepřestanou. Nemusíme čekat odezvy od dítěte, důležité je, abychom mu dávali najevo, že o něm víme a těšíme se tím, že k nám přišlo. Pak určitě ucítíme, že je mu s námi dobře 🙂

A zde si poslechněte, jak taková kalimba v čistém přirozeném ladění může znít.

Zdroje:
1. Marek V.: Tajné dějiny hudby. Zvuk a ticho jako stav vědomí, Praha 2000.
2. Marek V.: Hudba jinak, Praha 2003.

Comments are closed