“Vděčnost je úzce spojena s radostí! Je výrazem nejčistší radosti.“
… je psáno v moudré knize a já jsem to směl nedávno prožít.
Chci se s Vámi podělit o prožití všedních dnů, které umějí být někdy zázračné. Lépe řečeno já tyto všední dny umím někdy zázračně prožívat.
Takový krásný čas nastává ve chvíli, kdy jsem opravdově spojen se Životem. V tomto “spojení se Životem” však nehledejte žádnou mystiku. Je to velmi prosté a jednoduché. A i přesto nebo možná spíše právě proto je to tak zázračné.
Je čtvrteční noc a možná se Vám to bude zdát zvláštní, ale téměř nemohu usnout z toho jak moc se těším na pátek. Ale ne na páteční večer, na víkend a podobné. Jednoduše na pátek. Na to že budu pracovat v dílně tak jako jiné dny. A taky se těším na sobotu. Ne na večírek, ne na výlet, ale že budu opravovat dům, tak jako to dělám jiné soboty.
Jenže tento čtvrteční večer se na to všechno těším více než kdy jindy.
Dnešek je pro mě darem. Ze vnějšího pohledu neproběhly žádné velké události. Ale pro mne ve své jednoduchosti byly velké i vzácné. A já teď ležím v posteli a jiskřím radostí. A tato radost se mění v plamen. V plamen vděčnosti. Přeji si aby ten plamen zasvítil všem bytostem, které mají na mé radosti svůj podíl.
A tak ke mě přicházejí obrazy nových a pro mne velkých věcí (nástrojů, co čekají až je zhmotním), které se mísí s obrazy prostých, ale o to zázračnějších věcí z přicházejících všedních dnů. Energie, která z toho jde je nádherná.
Způsobil toto všechno dnešní, “jiný” den? No, na určitě úrovni byl spouštěčem. Ale tuto až jiskřivou radost už jsem přece zažil mnohokrát bez jakékoliv podobné souvislosti. Co to tedy je?
Přátelé, vděčnost.
Tu když se mi podaří opravdově prožít, za všechny ty malé i velké věci v mém životě, pak nacházím to pravé spojení se životem a všední den je najednou zázrakem.
Všem nám přeji aby jsme častěji prožívali radost ze zázraků všedních dnů. A z této radosti ať začne tryskat plamen vděčnosti k požehnání nás i našeho okolí.
