Jsem ruční výrobce háčkových harf, kalimb, zvonkoher a muzikoterapeut. Jmenuji se Tomáš Jarošek a otevírám dveře do světa hudby pro každého, kdo chce vejít a hrát (si).
Háčková harfa, pro většinu velké překvapení, je nástroj, na který může hrát každý. Samohrající kalimba ukazuje i „letitým nehudebníkům“, že mohou sami hrát. A zvonkohra s posláním těší nejen uši, ale také duši.
Všechny nástroje, které vyrábím používám ve své „spirituální“ muzikoterapii. Ta je prostředkem k sebepoznání, podpoře, pohlazení, a k inspiraci na další cestu.
Cesta Tomáše
Už více než 20 let hledám. Hledám co je život, co je Pravda i co je smrt. A našel jsem to v poznání Zákonů života. Cokoliv je těžší než jeho okolí, tak klesá dolů. Co zasejeme to sklidíme – akce je následována reakcí. Vrána k vráně sedá – stejnorodé přitahuje stejnorodé. Vždy. Pozastavili jste se nad tím někdy? Jsou to prosté fyzikální fakty nebo hluboké duchovní pravdy? Já jsem přesvědčen, že oboje.
Roky jsem studoval taichi, yógu, duchovní filozofie světa a všemožné i nemožné alternativy. Jsem veliký nadšenec samouk. Nemám vystudovanou výrobu nástrojů, ani truhlařinu a dokonce jsem neprošel ani ZUŠ. Pro někoho cesta těžká, pro jiného nezatížená, kdoví.
Okolo roku 2011 jsem přečetl příběh o muzikothanatologii – hudebním doprovázení na druhou stranu, který předurčil celou moji další cestu jako člověka, hudebníka, nástrojáře a také terapeuta. Příběh, který se tak dotkl mého srdce, že na jeho základě jsem šel na muzikoterapeutický výcvik. Kromě terapeuta jsem se také stal výrobcem nástrojů. Před výcvikem by mě něco takového nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Výrobce nástrojů, a dokonce harf… Ale kde že… 🙂
Cesta hudebníka a výrobce nástrojů
O hudbu jsem se začal zajímat až ve svých cca 15 letech – hrou na africký buben. První „učení se interpretace“ přišlo až po 20. roku života. Můj první učitel hudby řekl, že už mám krásně zařízené druhé patro (improvizace a vlastní techniky), ale přitom mě chybí některé základy.
Po pravdě…. Ehm… nenarodil jsem se s talentem na hudbu. A přitom jí žiji. Zvláštní, že? Jenže moje životní heslo je „Co nemám v nadání doháním v nadšení“. Hodně věcí si musím opravdu „oddřít“ ale zase tím vyšlapávám cestu druhým a ukazuji jim, že to jde. Že mohou… Hrát, tančit, zpívat, malovat, prostě jakkoliv tvořit.
Dalším krokem bylo setkání s Hangem. V té době jej vyráběli pouze dva lidi na světě. Prý nemožné jej získat… Jenže když já se rozhodnu… Trvalo to pár let, dva dopisy odmítly, ale na třetí mě pozvali ať přijedu…
A tak jsem se vlastně „poprvé“ setkal s melodií a harmonií, do té doby jen rytmus.
Mezitím jsem byl v muzikoterapeutickém výcviku a začal jsem samostudovat matematickou a fyzikální teorii hudby. Ta mě naprosto nadchla, vše jsem promyslel spočítal a… a potřeboval slyšet. Výrobou zvonkohry a její první objednávkou asi v roce 2012 jsem se pak stal výrobcem nástrojů, více o začátcích Harmonie Zvuku aneb ladění rezavé lampy si přečtěte zde.
Následovaly kalimby, které jsou od roku 2014 stále velikým darem. Tisícům lidí jsem skrze ně ukázal, že mohou sami hrát na hudební nástroj. Že mohou… A to je tak důležité poznání. A já sám jsem přestával hrát na hang a víc a víc hrál na kalimby. Ale pak…
Pak se stalo něco na co nemám slov. Díky mé drahé ženě jsem se setkal s harfou! Je to vtipné, ale první, na kterou jsem hrál, ba co vůbec, kterou jsem viděl, byla ta, kterou jsem v roce 2018 vyrobil.
Potom co jsem ji vyrobil, jsem já, klasickými nástroji nepolíbený, hudbou neučený, vždy jen „volně improvizující“, zjistil, že na ni mohu hrát!
A od té doby to říkám všem, že na ni taky mohou hrát! Nevěříte? Přečtěte si o háčkové harfě.
Na harfu jsem začal hrát až po své třicítce. Všichni velcí harfový učitelé tvrdili, že může hrát každý, jen je potřeba hrát denně. Stačí 20min, ale denně…
Tak jo. Já chtěl. A moc. Ale času živnostník nemá nazbyt. A tak jsem začal vstávat i o půl páté ráno, jen abych mohl denně hrát… V době psaní těchto řádků (léto 2023) je to 3,5 roku co jsem začal a stále hraji a budu hrát denně. Jen teď už ne 20min, ale hodinu. A rád bych víc…
Cesta terapeuta
3 roky výcviku považuji za jakýsi vstup do tohoto velkého světa. Jsem za to rád, ale věřím, že terapeutem se člověk stává hlavně svým vlastním životem. A tak se stále učím a učím…
Nejčastěji dělám muzikoterapeutickou relaxaci provázenou duchovním slovem pro sebe rozvoj „zdravých“ dospělých. Občas je to aktivní hraní s dětmi i seniory. Dále seminář výroby kalimb nebo např. Via Lucis Nablia – Komenského Cesta Světla s harfou.
Mimo umělecké terapie je mě blízká Franklova logoterapie (terapie smyslu) a poslední dobou nadšeně studuji a šířím pozitivní psychologii a terapii, která konečně není zaměřena na lidské problémy, ale na lidské prospívání a vzkvétání.
Osobním prožitím jsem se pak dostal zpět k tématu odchodu na druhou stranu. A tak jsem vstoupil do kurzu doprovázení a začal objevovat prostředí nového alternativního pohřebnictví a péče o umírající. Plánuji semináře a přednášky v tomto tématu a moc si přeji přinést do tabuizované smrti více světla.
Podivuhodné jak mě smrt a harfa provázejí životem.
Děkuji, že jste dočetli až sem a zajímáte se tak o mou tvorbu. O krásu, kterou se snažím přinášet do světa. Kéž je i pro Vás obohacením.
