Počátek Harmonie Zvuku aneb ladění rezavé lampy

U příležitosti spuštění FB stránky Harmonie Zvuku píšu článek o prapočátku mé tvorby.

V té době (rok 2012) jsem studoval první ročník uměleckých terapií se zaměřením na muzikoterapii. I přesto, že nemám ani ZUŠ, v hudebce jsem dostával dvojku a opravdu jsem ani nevěděl co je to oktáva – tak za chvíli jsem se naprosto nadchnul do matematicko-fyzikální teorie hudby.

Během pár týdnů jsem studoval alikvóty, vibrační módy, starou Čínu, Pythagora a jiné. A tehdy to bylo právě starobylé pythagorejské ladění, které mě tak oslovilo.

Spočítal jsem si poměry frekvencí a hned jsem měl dokonalou harmonii. V číslech. Na papíře.

A potřeboval jsem ji slyšet!

Uběhlo několik dní a my jsme šli se ženou nakupovat. Po cestě byl zavřený sběrný dvůr s cedulku o hrozící pokutě za skládku před branou. Někomu to však nevadilo a tak starou zrezavělou lampu  z ikei položil před něj. 

Nevím, jestli jsem měl v plánu vyrábět něco konkrétního, ale když jsem lampu v dáli uviděl, zvolal jsem již pamětné:

HA! ZVONKOHRA!

Trubky jsem nařezal, vyladil, vyleštil, svázal a… Zjistil, že dokonalá pythagorejská harmonie alikvót z papíru se nekoná! (ono totiž trubka funguje v alikvótách a tedy vibračních módech zcela jinak než např. struna nebo píšťala).

Ale i přesto zvonkohra zněla (a stále zní) krásně.

…uběhlo pár měsíců a my jeli na tábor do Bohu-slavic… 
…a taková zvonkohra zavěšená na stromě jistě lidi potěší…

I přišla na táboře jedna paní a zeptala se:

A také dáčo sa u Vás dá objednať?

A zazněla druhá památná věta:

Dá.

A tak to milý přátelé začalo. Toto pamětné „dá“ byl jeden z milníků mého života. Od té doby jen přicházely další objednávky, přednášky, nové nástroje a spolupráce. Vše šlo od prostého, ale silného a život podporujícího „dá“.

Někteří z Vás mohou namítnout, že je to můj osud, karma, štěstí a kdoví co všechno. Možná. Ale vždy záleží na našem svobodném rozhodnutí. Na rozhodnutí, které vychází z vnitřního postoje. Jestli stojíme životu otevřeni nebo zavřeni.

Kolik takových milníků k novým zářivým cestám našeho života jsme už promeškali? Kolikrát jsme už řekli nedá? Nevím? Neumím? Nemůžu….

Takovéto křižovatky, menší či větší mi v průběhu let přicházeli a přicházejí další a další… Například nabídka na první přednášku. Rovnou před 70ti lidmi a o co víc, tak na stejném místě s přednášejícími, jejichž posluchačem jsem léta, mám k nim velkou úctu a vím jak vysoko oproti mě v životě stojí. A teď jsem si měl stoupnout vedle nich a také předávat lidem své životní poznání na pomoc v jejich cestě životem…

Rozum říkal: jsi mladý, nezkušený, co bys tam vedle nich dělal? Ale naštěstí jsem nakonec šel citem (který se celou dobu snažila probudit má podporující žena drahá) a řekl si – já si to sám nevybral, a když je to po mě žádáno, síla a moudrost mi bude dána…

A reakce posluchačů byly nádherné a nabídky na přednášky přibývaly…

Za těch téměř 7 let se toho událo spoustu krásného, ale samozřejmě také nelehkého. Jsou to neustále výzvy a překonávání sebe sama. Ale také spousta darů, požehnání a radosti od Vás, mých drahých hráčů a posluchačů.

A tak prosím vezměte tento příběh jako inspiraci k otevření se životu a jeho nabídkám. Všechno co je před nás v životě postaveno se totiž dá.

Comments are closed