Dej Pán Bůh dobré jitro, tatínku! A já dodávám i tomu panu kurýrovi!
Takto krásně v časech minulých zdravili – přáli děti svému otci. A co to má společného s kurýrem? Toť příběh z předvánočních dnů.
Přijíždí kurýr vyzvednout kalimby pod stromeček. Předávám balíky a radostně ho zdravím Dobrý den!
Kurýr zamračeně odpovídá “chcete být ironický?”
A já na to radostně: Ale vůbec ne! “Dobrý den” je přece přání. Tento po-zdrav si lidé říkají proto, že si ten dobrý den ze srdce přejí, a já Vám jej opravdu přeji!
Na to už se kurýr usmál, řekl děkuji, a já věřím, že od nás odjížděl, alespoň o kapku lépe naladěn.
A o tom to přátelé je. Abychom udržovali své naladění a pomáhali k lepšímu naladění i druhým.
“Dej Pán Bůh dobré jitro” v časech ještě dávnějších nebyla církevní fráze či odznak.
Lidé věděli, že Nejvyšší (Světlo, Vesmír, Život, doplňte dle svého slovníku) dává člověku sílu na každý nový den, ať už jej cokoliv potká.
A lidé si tuto sílu vzájemně přáli. Aby již jitro touto silou bylo naplněno a proměnilo celý den. Ten komu toto upřímné přání platilo ji mohl tak přijímat v ještě větším množství, věděl však, že se jí musí nejprve svým nitrem otevřít !
Z dej Pán Bůh dobré jitro. Se stalo dobré ráno/den. A z něj se pak stalo už jen dobré nebo “dobrej”. Někteří dokonce už odpovídají jen zvukem připomínající “uhm”.
A jak lidé zkracovali slova, tak zkracovali i svůj cit. Již to nebylo ani přání, ani po-zdrav, ale jen pouhá prázdné fráze.
O kolik jiné a krásné to je, když od někoho uslyšíte radostné a upřímné “Dobrý den!” (vám přeji)
Ano i tak málo stačí k tomu, abychom změnili sebe a tím společnost… kapka ke kapce…
PS: polévčičku v těchto zimních dnech my řemeslníci potřebujeme opakovaně přihřívat, tak kdyby to snad nebylo jasné, kurýr s lepším dnem samozřejmě vezl nástroje z www.kalimby.cz – to jsou zase ty naše kapky, kterými přispíváme k lepšímu naladění nás všech
PS2: a jak to máte Vy? Napište mi to do komentářů pod příspěvkem na mém osobním FB profilu.
Má ještě v dnešní době smysl říkat Dobrý den, které už je pro mnohé také zastaralé. Třeba za všech okolností říkat Čau! Co to vlastně to čau je, nevíte? Já teda proti čau-ovi nic nemám, ale zajímalo by mě to, odkud se vzal, mám totiž slova rád a rád je poznávám hlouběji 🙂
