Obklopujme se krásou a doslova ji vpíjejme do sebe neboť krása nás povede ke světlým výšinám
Sestupuji z kopce lesa, kde jsem byl po ránu cvičit. Mezi ještě krásně zelenými stromy prosvítají paprsky ranního slunce. Začínají podzimní chladná rána. Není ani 10C, já mám jen tričko s krátkým rukávem, ale kromě cvičení mě hřeje krása, která doprovází každý můj krok.
Zeleno-zlatavé jiskření nádhery a čisté prostoty ranního lesa. Duchem ji vpíjím do sebe a přeji si jednou být takovým, abych tuto krásu nerušil ani jediným záchvěvem. Pozemské myšlení nechat za sebou, otevřít se hloubce duchovního citu a být. Přijímat nádheru Stvoření a vysílat dík Jemu.
Krása. Všechno musí být krásné! Kéž na to pamatujeme. Až jednou bude každé naše jednání prodchnuto citem, pak do všeho budeme vkládat krásu. Jedno jestli budeme stavět zeď, oblékat dítě, vyrábět hudební nástroj nebo kovat branku. Tady sladíme barvy, tam přidáme oblouček, tam to přizdobíme. A vše budeme dělat s radostí. Každou takovou činností budeme sloužit Nejvyššímu. Ne meditacemi, ne modlitbami ne rituály. To vše je dobré, ale děláme to především pro sebe.
Jednou budeme sloužit radostným bytím plným krásy, ve vědomí, odkud všechna krása pochází.
Tam nahoře, doma, je vše krásné. Každým prožitím krásy tady dole ladíme svého ducha, aby se spojoval se svým domovem. Není to však pouhé pasivní oblažování se.
Pokud niterně prožijeme opravdovou krásu, která nás přesahuje, tak ať už to bude v přírodě, hudbě, tanci nebo třeba architektuře, vždy nás to může vést k pokoře a touze po opravdovém lidství.
Po skončení opravdu krásného prožití si uvědomuji, že moje duše, mé roucho zdaleka není tak čisté, aby tuto krásu mohlo prožívat v každé chvíli svého života. Ale přeji si to! A tak s pokorou přichází práce na sobě.
Přichází snaha být lepším – opravdovým člověkem. Abych tuto krásu nejen nerušil, ale abych jí podporoval a tvořil. V sobě i okolo sebe.
PS: krásu se snažíme vkládat do dřeva, kamene i kovu a to vše zabalit do lahodně znějících nástrojů, ty skladem najdete na www.kalimby.cz