Plamen Díků

A je to tady! Starý rok končí a my budeme za pár hodin oslavovat vstup do nového roku.
Ale čím jsou tyto oslavy? Ohlížíme se zpět, co se nám povedlo, co máme ještě zlepšit, v čem nám bylo někdy až zázračně pomoženo?
Nebo v bujaré až nevědomé náladě spíláme osudu, vyzýváme jej na další kolo utkání a střílíme, co nejhlasitější děla?

Přejeme si ať je ten další rok lepší než ten starý? Nebo si prosíme o sílu, abychom MY byli lepšími v novém roce? Abychom se zas o kousek stali novými a tím i přirozeně měli lepší rok?

O přelomu roku a smysluplnosti jej slavit ve dnu Silvestra, tedy na konci účetního roku, jsem psal v předchozím článku. Tady Vám chci sdělit nádhernou myšlenku Plamene Díků.

Žila byla jedna dávná, moudrá a ušlechtilá civilizace. Tato společnost žila s přírodou a jejími Zákony a také se snažila udržovat spojení s duchovními světy.

Údajně ve svém způsobu života vůbec nepoužívali “modlitbu” ve smyslu prosby. Žili tak, aby hledali požehnání v tom, co mají – věděli totiž, kolik dobrého se jím shůry dostává. Co tedy znali velmi dobře byla vděčnost. A tuto vděčnost vyjadřovali Plamenem Díků.

Na přelomu roku vedla královská rodina vyjížďku zakončenou v nejstarším chrámu země. V tomto chrámu pak zažehli posvátný Plamen Díků. Ten symbolizoval jejich vděčnost všem pomocem a darům, které v průběhu roku přijali. Zároveň vyjadřoval hlubokou touhu být takovými, aby těchto milostí byli hodni i v roce dalším.

V této zemi se tradovalo, že dokud člen královské rodiny bude na přelomu roku zapalovat Plamen Díků, tak se zemi bude dařit dobře. To je potřeba chápat v širší souvislosti. V době, kdy směřování a vývoj země vedla královská rodina, byl její duchovní stav určující pro celou zemi. Čin zapálení Plamene Díků pak znamenal, že si jsou vědomi všech neviditelných pomocníků, které všichni máme – a to naštěstí i dnes. Být si jich vědom, znamená ctít je a jako vyrovnání jejich pomoci, jim vzdávat dík.

Jak nádherné a cituplné! A teď se podívejme, co tvoří naše společnost v přelomu roku. Ale jak už jsem zmínil v předchozím článku – než “tiše trpět toto burácení” a alternativně si slavit předcházející Slunovrat, tak by možná bylo lepší Silvestr naplnit něčím krásným.

A tak pojďme spolu v každém přelomu roku zažehnout Plamen Díků! Vnější formu si každý zvolí sám, my jsme poprvé začali s prostými prskavkami. Později jsem udělal “prozatimní” podstavec na který dám třísky a rychlozápalnou pryskyřicovou směs. Ať už bude plamen vypadat jakkoliv, tak nejdůležitější je společné citové prožívání! A pro hloubku prožití je vhodný klidnější čas, a tak nečekáme na divokou půlnoc, ale plamen zapalujeme mezi 19 a 20h.

Nechť z našich srdcí vytryskne Plamen Díků všem neviditelným pomocníkům a ochraňujícím bytostem, které nám v uplynulém roce pomáhali. Ať tento plamen přetaví naše srdce, které budou plné upřímné čisté touhy. Touhy být takovými lidmi, abychom byli těchto darů a pomocí hodni i v roce Novém!
A ten, kdo tak cítí, ať toto své jasné a díku plné prožití spojí do jedné velké chvály, kterou vyšle až k Němu.