V dnešním domněle svobodném světě je velmi často skloňována korektnost. Všichni nás nabádají, abychom byli korektní, že tím vyjádříme úctu všemožným i nemožným skupinám.
Já si ale myslím, že korektnost je veliké zlo… A zároveň je velkým paradoxem… Dnešní společnost je tak korektní až se z ní zcela vytrácí úcta člověka k člověku… Už jsou pouze korektní a nekorektní skupiny… A svoboda současné doby obecně? Tak to je veliké téma k zamyšlení…
Zrovna jsem volal s jednou dobrou ženou starší generace. Před 33 lety byla na Václaváku. Ptám se jí jestli jí dnešní doba přijde v pořádku, co si myslí o současných demonstracích apod.
Řekla mě, že jsem tu dobu nezažil, že si to neumím ani představit. Řekla více věcí, nechci to zjednodušovat, ale zvláště jsem reagoval na jednu:
V té době jsi si nemohl ani koupit banány pro děcka, protože nebyly. A já na to říkám, ano v té době na trhu sice nebyly banány a dneska je na trhu všechno, ale někteří lidé už nemají dost peněz ani na to, aby měli doma teplo…
Dnešní doba je nebezpečná hlavně “plíživým” zlem, které se rozkrádá všude. Tehdejší cenzura, o které všichni věděli, vlastně nebyla až tak moc nebezpečná – rozhodně ne tak moc jako ta dnešní (pamětníci, nekamenujte mě tady prosím). A proč? Protože v tehdejší době každý věděl, že v rudém právu jsou nesmysli a “nikdo” tomu nevěřil. “Každý” věděl, že je cenzura, že “všichni” hraji tu hnusnou falešnou hru.
Ale dnes? Zdá se, že většina stále neví nebo si to možná spíše nechce připustit, že zase žijeme ve velmi nebezpečné cenzuře. Tato cenzura, o které “se neví” je mnohem nebezpečnější… Protože cenzurovaným, jednostranným a manipulovaným zprávám většina stále věří.
Stará generace říká 30-40cátníkům, že “neví” – že to nezažili. A naše generace se děsí, že ti kteří to zažili NEVIDÍ, to co se děje dnes…
Ale abych to zakončil trošku tvořivěji 🙂
Kdysi bylo zaslíbeno, že v čase “dělení zrna od plev” nadejde doba, kdy i temno bude sloužit Světlu. Jsem přesvědčen, že se to děje teď.
V době, kdy jsme jako český národ uchopili vnější svobodu, jsme měli usilovně pracovat na svobodě vnitřní. Ta hledá vyšší Zákony života a uvědomělou zodpovědností se jich chopí! To je pravá, vnější i vnitřní svoboda. Udělali jsme to?
Nechci nijak, opravdu nijak, snižovat dílo Mahátma Ghándího. Mám k němu velikou úctu a tak mě odpusťte následující zamyšlení.
Když se podívám, co se stalo s Indií (a Pákistánem) ihned po nabyté “svobodě”, tak si říkám, jestli Ghándí opravdu splnil svůj úkol? Jestli on neměl to britské okupační dno využít jen k tomu, aby lidi dovedl k vnitřní svobodě (a tedy i zodpovědnosti za každou myšlenku, slovo a čin). Aby celá Indie začala opravdu žít duchem-citem.
Místo toho Indové dosáhli vnější svobody a na “druhý den” začali vraždit své bratry…
A čím tedy, že to temno slouží Světlu? Za poslední dva roky jsme neskutečně utlačováni a manipulováni. Naše svoboda je ukrajována den za dnem. Řekli bychom, že jsme čím dál tím víc pod tlakem. Jenže ten náš český národ, který mám tak rád, je takovým uhlím.
Vysoce kvalitním černým uhlím.
Ale aby se sebekvalitnější uhlí stalo diamantem potřebuje vnější tlak.
Jsme v nelehkých časech. Kéž tuto temnou službu využijeme k očistě a růstu vlastního nitra… Kéž dosáhneme pravé vnitřní svobody v poznání Zákonů života a vědomého vřazení se do jejich proudu. Pak zákonitě přijde i svoboda vnější.
PS: vše má jít ruku v ruce, článek není o ezoterickém blouznění a pozemském nic nedělání – právě naopak, nabádám k bdělosti a činnosti, tam kde je potřeba. I ta vnější svoboda je potřeba chránit a v současné době i viditelnými činy! Nezapomínejme však na podstatu.
