Máme se jej bát? Jak ochránit sebe, své okolí a být nápomocný v této situaci?
Než začnu psát, tak se dovolím představit, ať víte skrze koho se k Vám tato slova dostala.
Jsem malý živnostník, řemeslník, co vyrábí kalimby – relaxační nástroje i pro nehudebníky. Jsem svým šéfem a nemám zaměstnance. Mohu v klidu tvořit bez toho, abych musel jít pryč z dílny nebo domu. Žena je s dcerkou doma.
Možná byste řekli, že se nás to netýká, že můžeme dál v pohodlí svého zázemí žít své životy.
Nebo byste naopak řekli, že my budeme následky této situace trpět více než kdo jiný. Máme své pracovní i osobní závazky. Naše živobytí je něco, co není nutné k životu. Nedostaneme žádnou nemocenskou ani volno.
A pak je tu třetí varianta vycházející z vědomí svobody vlastních postojů.
V čase, ve kterém je hmotný život pozastaven, vidím možnost a nutnost pohybu vnitřního. Jak naložím s časem hmotně? Budu dál tvořit a budu tvořit na co jsem dlouho nenacházel čas. Vnitřně? Kéž jsem více než kdy jindy bdělejší nad svým cítěním, myšlením, slovy a činy. A ekonomicky? Chci dále „dávat“ tam kam jsem přislíbil, snažím se o to. Zároveň si přeji, aby i ostatní takto smýšleli, abychom ve vyrovnání i přijímali. Uvědomme si, že následky této situace jsou především v našich rukou. Zůstaneme v pohybu a budeme udržovat vyrovnání?
A možná že dokonce v čase pozastavení konzumu se lidé začnou věnovat více svému nitru. A tak že to s těmi nekonzumními věci nebude tak zlé. Možná, že cesty vedoucí k nitru sebe sama dostanou dokonce větší hodnotu.
—————-
I já jsem ještě před pár dny bral tuto situaci na lehčí váhu. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se mediální ucho utrhne. A media příliš dlouho chodila… A tak jejich apel již nevyznívá v pravém světle.
„Zdá se“ tedy, že je to vážnější než nám kombinace pozitivního naladění a nedůvěra v mediální kampaně a vlády připouštěla.
Teď to ale poněkud otočím. Čeho se tedy máme nejvíce bát, je to opravdu virus?
Obávat se v tomto čase musíme především své vlastní lidské nezralosti.
Není na místě se bát, jestli budu mít co jíst. Je potřeba se zaleknout sebe sama, když uvidím, že v bitvě o poslední banán jsem málem ušlapal dítě.
Nebát se o vlastní bezpečnost. Ale zděsit se ze sebe, když v tlačenici o poslední roušku nepomůžu babičce ven z obchodního domu uchváceného panikou.
Nezlehčuji zdravotní nebezpečí, to tu beze sporu je.
Jenže ona ta zářící koruna (corona – koruna a také koróna – jasně zářící okolí hvězdy) je poslem, který nás dostane do neobvyklých situací.
A teprve tyto situace nás přivedou do Světla Pravdy, která ukáže „Člověče jaký jsi?!“
Davová psychóza je pojem, který je dávno uznávaný. Lidé jsou si vědomi, že ve vypjatých situacích jednají na základě kolektivního (ne)vědomí, o kterém mluvil světově uznávaný psycholog C.G. Jung již v minulém století.
Teď je na čase, aby lidé konečně poznali sílu vlastní myšlenky! Sílu a z ní pramenící zodpovědnost. Ano na straně hrubohmotné je tu myšlenka-slovo-čin-následek. Ale ona je tu také trochu jemnější povaha věcí a s ní spojená zodpovědnost opravdu za každou naši myšlenku.
Slyšeli jste o Číňanech, kteří udělali ozbrojené přepadení na toaletní papír? Nejde mi teď o zkoumání skutečných úmyslů, jestli s ním chtěli obchodovat nebo to měli pro sebe. Jde o to se podívat na krajní čin v širším kontextu.
Odsoudili byste takové lidi jako duševně nemocné? A co kdybych řekl, že svým ustrašeným a možná až panickým myšlením máte za podobné činy spoluzodpovědnost? Myšlenky nejsou těžká hmota, která se vzájemně ovlivňuje jenom když stojí vedle sebe. Davová psychóza funguje celoplanetárně, nejenom v demonstraci.
Přepadení zásobování toaleťáku, bitky v supermarketech a role přivázané řetězy na veřejných záchodcích v jinak bezkriminálních místech jsou jen a pouze výběžky našeho společného myšlení!
A v tomto světle si dovoluji říct, že strach a s ním spojené myšlenky a emoce jsou opravdu nebezpečnější než nějaký virus. Koronavirus má sice velkou nakažlivost a těžké příznaky onemocnění, ale nízké pudy a vášně mají příznaky i nakažlivost mnohem mnohem větší!
Opravdu záleží jen a jen na nás, jestli se jako maminka na MD ukážeme v tom světle, že veřejně nabídneme hlídání cizích dětí pro rodiče, kteří mají problém skrze svou práci a zavření škol. (děkuji milá paní za Vaši dobrotu i světlý příklad)
Nebo jestli jako obchodník s potravinami skoupíme zásoby na chvilku je zamkneme a pak vystřelíme ceny nahoru. (nesuďme prosím, ale spolu se mnou takovým lidem upřímně přejme, aby procítili co zasévají a rychle to napravili – dokud ještě mohou).
A že Vy nejste v takové pozici, abyste něco významně ovlivnili? Ale jste! Každý jeden z nás!
Jak využijeme tento čas, to pozastavení, které nám vskutku koronavirus dává?
Budeme se dívat na televizi? Pohádáme se se sousedem a manželkou? Spočítáme své ekonomické ztráty? Budeme živit myšlenkové útvary paniky a strachu???
Nesmírně mě těší, když u lidí ve svém okolí vidím jejich zaměření na promiňte, ale doslova až požehnání, které jim přichází. A pozor, bavím se tu o moudrých lidech, kteří jsou bdělí a nebezpečí viru nijak nesnižují, jen prostě situaci přijímají takovou jaká je a snaží se z ní mít užitek a možná hlavně ten důležitý a shůry chtěný prožitek. Těší se, že stráví čas s dcerou sami doma. Těší se, že budou dále vyvíjet technologie a věci určené lidem pro užitek. Že doma vymalují, vyrobí nábytek, stráví čas s rodinou, který si jindy těžko hledají… Těší se, že se více zamyslí nad sebou samými.
Jedna kamarádka měla na začátku tohoto roku takovou myšlenku. Co by se stalo kdyby se svět na dva měsíce zastavil?
Já k tomu přidávám, co se stane, když se zastaví nadspotřeba a plýtvání? Co se stane když se zastaví výroba věcí, které nepotřebujeme v míře se kterou nevíme co dělat?
Co se stane, když místo opíjení se v hospodě budeme muset v pátek, sobotu i neděli zůstat doma. Možná se svou rodinou, možná sami a teď pozor, sami se sebou?
Co se stane, když zkolabuje ekonomika, protože doma nemáme součástky a materiál pro další výrobu?
Co se stane když zjistíme, že ona ta řepka vlastně není moc k jídlu?
Možná si začneme vážit zdrojů nám darované planety a budeme užívat více věcí, které mají hodnotu a trvání.
Možná se zamyslíme nad svým životem, jestli jej užíváme, přežíváme a jestli jej konečně chceme začít skutečně prožívat? Skutečně citově prožívat, tak abychom se učili na této společné cestě za lepším lidstvím. Nejsme tu snad všichni pro tohle?
Možná využijeme tento čas na zvnitřnění, přehodnocení svého života a ohlédnutí za hodnotami, které žijeme? Hodnotami? Žijeme nějaké hodnoty? „Člověče jaký jsi“ se teď ptá „toto jasně zářící okolí“. A ještě, ano, ještě ti dává čas na změnu!
Možná, že začneme obnovovat průmyslovou tradici našich zemí, která ještě naštěstí nevymřela.
Možná, že uzříme vzduch, vodu, zemi, lesy – prostě přírodu, jako největší a skutečné bohatství, se kterým začneme správně hospodařit.
Možná, že na svých polích budeme zase pěstovat jídlo.
Pokud teď zůstaneme doma ať už z rozhodnutí vlastního nebo vládního, je jen a jen na nás jak svůj čas a svou vnitřní energii využijeme.
Nejsem Nostradamus a ani si na něj nechci hrát. Ale vězte, že toto je teprve vztyčený prst! Dostáváme čas na to, abychom zvážili svůj dosavadní způsob života. Pokud jej najdeme prázdným, ještě máme čas na to, abychom jej naplnili. Využijme toho!
Člověče jaký jsi. Teď, ve svém nitru.
„Udržuj krb svých myšlenek čistý, tím sjednáváš mír a jsi šťasten“.
