Super člověk

„Zvíře, které jste si sami vychovali, aniž byste si jej podřídili, stojí nad Vámi a drží Vás dole. Toto zvíře se postavilo jako překážka mezi Vás a všechno duchovní. Nepropouští z Vás již ničeho k tomu, co je vyšší než toto ctižádostivé zvíře – váš pozemský utkvělý rozum.

Osvoboďte se nyní od něj a pozvedněte se nad něj! Buďte opět takovými, jako byli pozemští lidé dříve, než je zajala domýšlivost rozumu a srazila je na zemi, jako jedině vhodnou pro svou omezenost.“

Všichni z nás chtějí být lepšími. Věřím v to. Věřím v to dokonce i u lidí, kteří hlásají, já jsem už takový, já se nikdy nezměním. Je to zakotveno hluboko v nás. Touha po kráse, po lásce, po hledání pravdy, Boha. Touha po něčem vyšším a lepším. Jak nad námi, tak v nás.

Pravda nebo zážitky, přirozený člověk na svém pravém místě nebo domnělý „superman“?

Duchovní cit nebo hmotný rozum? Co si vybereme?

Toto zamyšlení píšu ve chvíli, kdy mě došlo, že jsem včera zase dal přednost rozumu před citem. Ne nebyl to nějaký egocentrismus, právě naopak. Můj rozum myslel na druhé, řekl ano, udělej ústupek, tomu pánovi to přece pomůže, má těžký den.

To je sice pěkné, nebýt ale toho, že já jsem se předtím citu zeptal, co je skutečně vhodné. A já cítil jakýsi „blok“ abych s tím souhlasil „jen tak“. Díky citu jsem si měl uvědomit, že mě to v dalším dnu způsobí problém. (a zde doplnění po týdnech – ani tomu pánovi můj ústupek v konečném důsledku nepomohl, jen mu umožnil jít dále po nesprávné cestě)
Ale když ten rozum měl tak pěkné důvody… 

„Pěkné“ důvody proč neposlechnout cit!

K tomu jsme totiž náš rozum velice obratně vycvičili! Je to mistr v přinášení důvodů PROČ neudělat, co cítíme.

Přitom rozum jsme dostali jen proto, abychom pozemsky vymysleli JAK uskutečnit, co v duchu cítíme.

Harmonická spolupráce rozumu a citu. Cit řídí, rozum vykonává. Ach jaké požehnání v tom člověče máš! Je v tom vše, co potřebujeme na nádherné putování životem. Všechny schopnosti a dary pramení z tohoto spojení.

V každém z nás je hluboko zakořeněná touha po Pravdě – Bohu. Žel dnes a denně ji utápíme v zážitcích. Ono totiž spojení se světlem, přírodou, vesmírem, Bohem – každý si dosaďte to své – přináší blaženost. Blaženost radostného a vědomého tvoření.

A všichni se chceme cítit dobře. A tak jsme tuto touhu zaměnili za pozlátka, která nám dávají odlesk toho skutečného štěstí.

Máme majetek místo domova, auta místo svobody pohybu, sex místo milování, veselost místo radosti, závazky místo vztahů.

Ezoterické zážitky místo Pravdy.

Nebudu Vás tady moralizovat před „nebezpečnými praktikami“, které znám pouze z knih.

Sám jsem totiž prošel mnohými cestami. A tak se snažím ctít poutníky, kteří jimi stále kráčí. A i když mě osobně často sváděli z cesty, tak mě i něco dobrého přinesli.

Ano, chceme být lepší. Mít na víc. Být schopnějšími. Být takovými supermany.

Poslouchejme svůj cit, ne rozum a ani ne po-cit, ale čistý cit!

A dostaneme rentgen, který nám dá opravdu vidět.

Usilujme o ideály, lepší vnitřní, mravní lidství, usilujme ke Světlu.

A dostaneme křídla, která nám umožní létat.

Poznejme svou podstatu jako duchovní ne hmotné bytosti.

A staneme se nesmrtelnými.

Sjednoťme svou vůli s vůlí Boží. A staneme se neporazitelnými!

Ano, musím napsat vůle Boží, cítím to tak. Podle svého jazyka si však vyslovte klidně sjednoťme se se Stvořením, s Vesmírem, s přírodními Zákony, se Zákony života. Vždy to bude dle mého to stejné.

A pokud toto neuděláme, věřte mi, nechtějme jakékoliv „vyšší schopnosti“. Ať už to bude astrální cestování, lucidní snění, otevření třetí oka, jasnovidnost a další –

– NIC z toho nechcete pokud už jste se nestali člověkem CITU.

Bez citu a spojení s vyšší vůlí se všechny tyto krásné dary stávají nebezpečnou zbraní v rukou nezkušeného dítěte.

A naopak jakmile se stáváme člověkem citu, tak vidíme, že všechny superschopnosti už máme a jen se je potřebujeme naučit lépe používat.

Více jich netřeba. A pokud ano, budou nám a právě nám dány v pravou chvíli, ve skutečné potřebně k naší další službě.

Cit. Kéž jej v sobě znovu objevíme a budeme mu plně naslouchat a odvážně podle nějak jednat.

Ráj na zemi to přinese!

Comments are closed.