„…Také útěk do samoty nepřinese opravdový užitek. Je to pouze důkazem, že se takový člověk cítí slabým k boji, že je unaven, snad, že se také sám sebe bojí, aby při nějaké příležitosti neklesl.
Být silným je něco jiného. Jeví se jinak. Silný jde svou cestou uprostřed jakýchkoliv nebezpečí, bez vyhnutí a bloudění. Nelze jej poraziti. On sám nikdy neuhne, poněvadž zná a vidí svůj vysoký cíl, jehož dosažení je mu cennější, než všechno ostatní, co se mu nabízí…“
Člověče měj odvahu.
Hledej své ideály. Našel jsi je? Odvážně při nich stůj a přinášej je do života i kdyby zatím neměli pozemské uplatnění. Jak jinak se může něco vyššího a lepšího uskutečnit, když již při řeči to odsoudíme jako dobu předbíhající, příliš ideální nebo pozemsky neuplatnitelné.
Ano, člověk má putovat Stvořením krok po kroku, stupeň po stupni. Nemá se vznášet v oblacích bez možnosti pozemského působení. Avšak musí vidět svůj vysoký cíl. A vidět znamená vědět. Svůj cíl tedy musí dobře poznat.
Ve světě najít své místo, na kterém má právoplatně stát a usilovat o něj. Ne níže, ale také ne výše. Poznat kým je, kam kráčí a podle toho žít. Jestli člověk jasně nevidí svůj pravý cíl, mine se také cesty.
Odvaha, zvláště v dnešním světe plném zmatků a falešných hodnot, je tak nesmírně důležitá. Musíme ji znovu žít, musíme ji znovu vychovávat své děti. Syny, ale také dcery.
Odvaha, stejně jako všechny další ctnosti, není něco s čím by člověk měl být ihned hotov, podle stavu s jakým se na zemi narodil. Odvážně si dovoluji psát tyto řádky, i když jsem si vědom, že sám o odvahu musím ještě hodně usilovat. A jistě jsem se s ní nenarodil, spíše naopak. Na druhou stranu vidím, kam mé kroky dokázala odvaha v životě už vést.
A tak se sebe ptám. Jaký byl dnes tvůj den?
Myslel jsi odvážně? Mluvil jsi odvážně, jednal jsi odvážně? Stál jsi hrdě a pevně se svými ideály a přitom cituplně k druhým, k jejich zralosti, jejich pohledu a pravdě?
Kéž bych mohl více dnů odpovídat ano.
Odvaha má smysl ! Každé naše slovo i myšlenka má smysl, i když ihned nenachází své hrubohmotné uplatnění.
Včera jsem se zúčastnil tří hodinového zasedání zastupitelstva naší maličké obce. Bylo to tak jako často plné emocí a silných prožití, ale také odvahy.
V minulých volbách se nám zastupitelstvo poněkud obměnilo. Žijeme tady teprv pár let, tak nebudu posuzovat minulost, ale teď tam vidím snahu o pozitivní změny. O lepší směřování obce. Snahu o spoznávání souvislostí, které jediné umožňují cokoliv správě vést.
A to potřebuje odvahu. Děkuji všem, kteří ji mají a kteří usilují o dobrá rozhodnutí i když proti nim stojí klidně všichni ostatní.
Dnes se často mluví o „polarizaci, rozdělování společnosti“. Kdo však z vedení jakékoliv struktury má odvahu udělat nepopulární rozhodnutí? Pronést řeč, která se nebude líbit a která možná bije i do vlastních řad, ale která má a musí být řečena?
Jako příklad dobrých vůdců se v našich končinách mluví o „tatíčku Masarykovi“ nebo o „geniálním podnikateli Baťovi.“ Oba dva dělali velmi nepopulární rozhodnutí. Viděli dál než většina lidí a tak dělali často i nelibé kroky, když viděli, že vedou správným směrem.
„Důvěra tvoří vždy tu nejlepší cestu pro pomoc z Jeho síly.“
Kdo chce být odvážný, musí mít důvěru. Někdo věří na anděly, někdo na skřítky, jiný na duchovní bytosti a další prostě na “pomoc shůry“.
Ať už věříte na cokoliv, jedno je jisté. S každým odvážným krokem vpřed musíme být naplnění důvěrou v pomoc a splnění naší dobré snahy.
Lidé dobří, zázraky se dějí! Sám jsem jich ve svém životě zažil již bezpočet a jsem přesvědčen, že Vy také. Jen jste možná kolem nich prošli bez bližšího povšimnutí.
Nejsme tu sami, každá naše myšlenka, slovo a čin má dalekosáhlé následky. Každý pohnutek odvahy se ihned spojuje s celou řadou pomocníků, kteří jsou vždy a okamžitě připraveni zasáhnout.
Jednou jsem četl, že člověka by mohlo stíhat zázračné splnění za splněním, jen kdyby svým vnitřním naladěním k tomu dával příležitost.
A vy, kteří věříte pouze v to, co je okem hrubohmotným viditelné. Vězte, že každý váš světlý čin inspiruje stovky dalších lidí. A ti teprve mohou přinést splnění.
Přátelé. Vím, že spoustu z Vás cítí, že…
… má dělat jinak
… má mluvit jinak
… se má k druhým chovat jinak, v oslovení, způsobu, dotyku
… se má oblékat jinak
… má být součástí jiných kruhů
… má chodit do jiných míst
… že má jíst jiné jídlo
… a další a další.
Prosím, mějte odvahu a jednejte podle toho, co cítíte, že je pravé! Jen tak může nastat změna k lepšímu.
Jednejte podle svého citu i když s Vámi nesouhlasí přátelé, rodina, obec nebo celý svět. Čiňme však prosím vždy s cituplností a ohleduplností právě vůči těm, kteří s námi nesouhlasí. Jinak by to byl krok vpřed a dva kroky vzad! Sám se v tomto mnohému učím…
Možná si tyto brzko ranní řádky přečtete před cestou do práce.
A tak mějte dnes odvahu a buďte věrní svému citu!
„… Silný jde svou cestou uprostřed jakýchkoliv nebezpečí, bez vyhnutí a bloudění. Nelze jej poraziti. On sám nikdy neuhne, poněvadž zná a vidí svůj vysoký cíl, jehož dosažení je mu cennější, než všechno ostatní, co se mu nabízí…“
